Trenčín
V sobotu 9. října se část týmu, konkrétně Pepa a Pavel, jeli povozit na slovensko přesněji do Trenčína. Po ránu nás uvítala silná mlha, která se ale během dopoledne zvedla a vlezlou zimu vystřídalo nádherné teplé počasí, které se muselo líbit jak všem 95 závodícím, tak jejich doprovodům i několika desítkám přihlížejícím divákům
Po nezbytných přejímkách začal trénink, a ten pro nás nezačal moc slavně, protože Pepovi se těsně před cílem v rychlosti kolem 130 km/h najednou přes přední okno vyvalil obrovský proud vody. Podařilo se mu ale auto zvládnout. První moment nechápal, kde se voda vzala, ale vzápětí mu proběhla v hlavě myšlenka o vodě z chlazení motoru, a ta se ukázala bohužel jako správná. Po otevření motoru ho čekal pohled na motorový prostor kompletně zalitý chladící kapalinou a chvíli trvalo, než odhalil prasklou hadici. Zavolal Pavlovi, aby donesl lano a za pomocí Lucky Červenkové dotáhli závodničku do depa. Chvíli to vypadalo beznadějně, protože nebylo možné nikde sehnat hadici, která by mohla nahradit tu originální a nikdo v depu podobnou neměl. Pavel už rozhodl že pojedeme domů a šel za hlavním pořadatelem když v tom Pepu napadlo řešení jak vyřadit z činnosti topení a za pomocí hadic od topného tělesa propojit chladící okruh, a tím opravit závadu. Pavel se do toho hned pustil a po krátké době už motor spokojeně předl. A tak díky velmi vstřícným a chápajícím pořadatelům mohl Pavel během první ostré jízdy odjet nutný trénink a mohli jsme si spokojeně užívat pohodové závodění.
Trať byla docela těžká a složitá na udržení správné stopy, ale přesto že byla technická, byla i místy velmi svižná ,prostě výborná. Slovenský seriál závodů je rozdělen do tříd jen obsahově a nikoliv podle stupně úprav vozidel, a tak naše závodnička postavená pro český mistrák do třídy tuning, nikoliv speciál, musela odolávat velmi dobře nabroušeným slovenským speciálům skoro celých z laminátu a na kolech dvakrát širších ale jak auto tak kluci se s tím vypořádali perfektně a dojeli si pro pěkné umístění. Pepa skončil na pátém místě ve třídě a třináctém absolutně, Pavel na sedmém a osmnáctém . O tom jak těžké to bylo nejvíc vypovídá fakt, že mezi oběma borci bylo v absolutním pořadí pět míst, a přitom je od sebe v součtu dělily pouhé čtyři desetiny sekundy a jen pro další orientaci dodám, že do jediné sekundy se vešlo hned deset soutěžících. Takže závody byly i po této stránce velice zajímavé.
Další závod slovenského seriálu se jede na motokárové trati v Trebaticích. Zatím nevíme, jestli tam pojedeme, protože je to středa 17. listopadu, a to bude nejspíš Pavel na cestách, tak je docela pravděpodobné, že to pro nás byly poslední letošní závody.
JV