Šolcovy zatáčky
První říjnovou sobotu pořádal Malenovický MVCM 27. ročník Šolcových zatáček, samozřejmě i za účasti několika zástupců AK Malenovice.
Laďa a Pepa osedlali krásný starý Mercedes ve funebrácké úpravě, zapůjčený od Aleše Máčaly, kterému zároveň dělali doprovod při jeho hrdinské jízdě na minimotocyklu a neodradil je ani pohled do technického průkazu, kde stojí, že ve vozidle smí jezdit tři sedící a jeden ležící (ten byl možná za námi v rakvi ,ale pro jistotou jsme to nezkoumali). Rakev jsme museli ještě před stratem povytáhnou z vozu, aby se všichni ujistili že ji máme. Petr, zvaný „Krtek“,oprášil svoji stařičkou repliku soutěžní Škody 1000 MB a na sedadlo spolujezdce posadil Libora, nic netušícího jaký hrdinský čin tím vlastně podnikl, protože jen my víme, co Krtek dokáže, když se mu v žílách znásobí adrenalin.
Za krásného slunečného počasí se před malenovským kinem sešlo několik desítek nádherných motocyklů, na které se přišla podívat i zlínská celebrita v podobě Boba Divílka, bratr Josefa Divílka, který o pár hodin později přebral cenu za nejstaršího účastníka.
První vyrazil jako předjezdec Honza Marek na supermotardu a za ním už vyrazili na trasu ty nejslabší motocykly. Hned po nich jsme přišli na řadu my s doprovodnými automobily, za námi již startovali silnější stroje. První krizový kopec byl „Prohled“ kousek za Malenovicemi. Všichni se dostali s přehledem na jeho vrchol. Na kopci to vypadalo jako v Londýně, protože Tomáš Řezníček u svého pionýra, pravděpodobně ze strachu o zadřený motor, přehnal několikanásobně dávku oleje v benzínu. Troufám si tvrdit, že ho tam mněl víc jak toho benzínu. Když se mlha rozplynula do okolního lesa, tak jsme zjistili, že na cestě k Salaši uhání s vyvráceným zápěstím i Aleš na minimotorce, pro nás sice nepochopitelné, že to ještě jede ale jak jsme později pochopili, tak pro jeho stroj to byla zcela banální záležitost. Pokračovali jsme dále přes Biskupice do Luhačovic na benzinku, kde byl první oddychový bod. Chvíli jsme museli čekat protože jeden z motocyklů dostal v Biskupcích defekt a za pomoci dalších kolegů měnil kolo. Protože jsme obsadili celou benzinku, tak jsme byli svědky nejednoho kroucení hlavy od nechápajících nedělních řidičů, pro které byl pomalu nadlidský výkon se protáhnout kolem nás na hlavní cestu. Pochvíli jsme ale vyrazili na cestu a po spanilé jízdě přes Luhačovice ,kde nechyběla skvělá divácká kulisa ,jsme se blížili k dalšímu záchytnému bodu, který byl na křižovatce v Dolní Lhotě. Tam došlo k rozdělení tras. Slabší stroje jely přes Horní Lhotu a Zádveřský kopec, a zbytek motorek a aut pokračoval na Sehradice dále do Loučky přes známý kopec „Barák“ do Vizovic a následně na pumpu v Zádveřicích, kde byla další pauza. A tady jsme se již dostali ke slovu i my s naším doprovodným pohřebákem , protože Alešův stroj potřeboval doplnit benzín.Po té ještě musel Aleš předvést nevěřícím kolegům že jeho minimotorka jde opravdu složit do nákupní tašky a pak jsme již vyrazili ke Zlínu, kde následovala další spanilá jízda, při které nechybělo ani pálení pneumatik na zlínských křižovatkách. Vytvořili jsme několikasetmetrovou kolonu, kterou nebylo možné předjet až do Malenovic. Tam u kina byl cíl naší cesty. Pokračování bylo v hospodě na křižovatce, kde na nás čekal guláš a pivo, a také předávání cen a tam si přišel na své i Aleš , protože dostal cenu za nejkrásnější motocykl, možná že i za hrdinství že tu cestu na tak malé motorce vydržel celou od startu do cíle
Zde v naší fotogalerii si můžete prohlédnout pár fotek.
JV